Je vám nejspíš jasné, co se stalo..!
Jsem zkrátka ten největší loser a slaboch na světě!
Správně, opět jsem se přejedla! Bez ZP jsem vydržela jen dny! A takhle to je poslední cca měsíc, co jsem skončila školu..Přemýšlela jsem nad tím proč se přejídám a myslím, že jsem na to přišla!
O tom, co se u mě všechno přihodilo cca od poloviny dubna jsem psala na starém blogu...asi tím nejhorším z toho všeho pro mě byl rozchod...prvních pár dní pro mě přestal existovat okolní svět, ale protože jsem měla pár dní do maturity, musela jsem se vzchopit a pustit se do učení. To věčné sezení zavřená doma mi vážně neprospívalo, ale učení mi alespoň trochu zabraňovalo myslet na to všechno špatné..
Od té doby, co jsem odmaturovala, tzn. téměř měsíc, se ale všechno jen zhoršilo. Myslela jsem si, že až skončím školu, tak všechno bude o něco lepší. Nebudu se muset stresovat se školou, budu víc spát a zkrátka budu víc v klidu a pohodě, budu mít čas konečně zase začít cvičit a budu moct správně a bez stresu jíst. No jenže je to právě úplně naopak!
Od konce školy sedím prakticky pořád zavřená doma..Mám jen pár kamarádů (navíc většina byla společná s bývalým přítelem a po rozchodu už se s nimi nevídám) a jen pár spolužaček, které mi přijdou opravdu fajn a se kterými jsem si rozuměla, jenže všechny bydlí jinde než já a většinou jsou někde na brigádě, nebo s jinými kamarády.
Zkrátka jsem takový outsider, protože se od většiny mých vrstevníků liším.
Dřív jsem měla spoustu kamarádů, ale od té doby, co jsem na střední, jsem volný čas, kterého příliš nebylo, trávila hlavně s přítelem. Navíc když se snažím jíst a žít zdravě, nemám potřebu (a ani nechci) se každý víkend cpát káefcéčkem nebo pizzou a zapíjet to litry alkoholu a pozor, navíc ještě ke všemu nekouřím, tak jsem zkrátka taková divná a nepasuju mezi ostatní!
Protože si vedu takový "deníček", kam si píšu hlavně svoje pocity a myšlenky po ZP, vyvodila jsem si z toho pár věcí.
1. přejídám se po obědě nebo večeři... hlavně, když mám něco pikantního (což je ale prakticky každý den)
2. moje ZP začínají cottagem a pak buď pokračují dalším a nebo tvarohy (oslazenými stévií, s kokosem a nebo s arašídovým máslem) a pokud neni vaniček tvarohů víc, tak někdy následuje tabulka čokolády (dřív jsem nikdy neměla potřebu jíst při ZP čokoládu!), většinou tak půl sklenice arašídového másla nebo minule to bylo asi půl hrnce krémového houbového rizotta, co jsem vařila pro mamku
3. ZP mám vždycky, když jsem doma sama..jenže to jsem prakticky třičtvrtě dne..mamka se vrací z práce někdy až ve 4 a po práci třeba někam jde, takže jsem pomalu celý den "bez dozoru", mám volný přístup k ledničce a to je pak největší malér!
4. Přejídám se, protože když jím, tak jsem šťastná..
Já vím, tohle je trochu smutné.. Ale bohužel je to tak.. vlastně už od dubna z ničeho nemám upřímnou radost.. ani když jsem odmaturovala jsem se nedokázala pořádně radovat. Nejsem šťastná, i když se o to snažím a hlavně se snažím radovat se a vážit si maličkostí (i na instagram přidávám fotky do výzvy #100happydays/ #100daysofhappiness), ale zkrátka se mi to nějak nedaří.
Cítím se osamělá, smutná, a tak si to vynahrazuju jídlem..
Jenže špatné je, že pak, po ZP se cítím ještě hůř a pořád se to opakuje dokola!
Omlouvám se, za mé citové výlevy.
Původně jsem to ani nechtěla na blog psát, protože se za to šíleně stydím. Jsem slaboch, kterého ovládá jídlo a nevydrží ani 4 dny vydržet bez přejídání! Jenže mi to přišlo hloupé takhle lhát a hlavně lhát sama sobě! Navíc jsem blog založila právě proto, abych měla nějakou motivaci a už se konečně ZP zbavila!
Nevím, co dál..Už nějak nemam sílu s tím bojovat, ale zároveň to nechci vzdát. I když už ani neni příliš za co bojovat..Změny (i když byli jen malé), které jsem na sobě a svém těle udělala za tu dobu, co se snažím jíst zdravě a tak nějak cvičit, šli za poslední měsíce a nejvíc poslední týdny do kopru a já se citim příšerně neschopná a ošklivá!
Zkusím se z toho vyspat..ráno moudřejší večera :)
Zítra uvidím, jak se budu cítit a zda budu vůbec ještě schopná bojovat dál, protože už jsem zkrátka úplně zlomená, ale doufám, že v sobě zase najdu sílu vstát a bojovat...A TENTOKRÁT UŽ TO VYDRŽET! :)
Přátelé, přátelé, přátelé, nové koníčky, pobyt venku na sluníčku, procházky....cokoli z toho ti pomůže, věř tomu. Čím víc lidé sedí doma a myslí na to, co by kdyby, co se stalo a nestalo, tím víc do toho padá a má menší šanci se sám z toho dostat. Je ale dobře, že nad tím přemýšlíš a hledáš, proč to vzniká, proč se to děje. Jdi v ten moment ven, opravdu. Hodně štěstí :)
OdpovědětVymazat